Raúl González Blanco
Raúl Gonzáles Blanco (narozen 27. června 1977 v Madridu).
Raúl je ženatý, se svou manželkou Mamen má dva syny - Jorgeho (pojmenovaného po Jorge Valdanovi) a Huga.
V mládí s ním Real Madrid poměrně snadno uzavřel smlouvu, a on tak přestoupil v roce 1992 z Atlética Madrid. Postupem času získal Raúl zkušenosti a stal se tak jedním z nejznámějších a nejlepších hráčů; hraje rovněž i od roku 1996 také španělském reprezentačním týmu.
Svoji hvězdnou kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky třináctiletý Raúl ukázal, že je talentem od Boha. Dokázal nastřílet neuvěřitelných 65 branek.
Zásadní změna v Raúlově kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Mladíkovi nezbylo nic jiného, než přejít do céčka konkurenčního Realu. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér „A“ týmu Jorge Valdano se ho rozhodl otestovat v Primera Division. Raúl se tak v říjnu 1994 stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emília Butragueňa a Real se mohl těšit na další megastar.
Do konce sezony 1994/95 nastřílel Raúl v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky si Real titul vychutnával znovu, tentokrát již s Raúlem jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.
V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. Raúl sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.
V následující sezóně se Raúl rozjel k velkému výkonu, nastřílel 25 branek a stal se nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za věčným rivalem z Barcelony. I ročník 1999/2000 se mu vydařil, v Lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že má nakročeno ke Zlatému míči, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl se těsně před koncem hrací doby po faulu postavil na značku pokutového kopu. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko putovalo domů.
V sezoně 2000/01 se stal raúl s 24 trefami podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu. Daleko důležitější však pro Real byla sezona 2001/02, kdy klub slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád posbíral tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům jako již tradičně nevyšlo a skončili na kopačkách Korejců.
Ročník 2002/03 přinesl Raúlovi již čtvrtý španělský mistrovský titul - v šestadvaceti letech! Raúl přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po ochodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš právě on, kdo převezme kapitánskou pásku. outěžní ročník 2003/04 si Raúl nezapíše mezi ty nejvydařenější, na kononýra jeho formátu nastřílel jen dvanáct branek. Stejně jako Raúlovi se ani Realu tato sezóna moc nevyvedla, v lize "Galacticos" skončili až na třetím místě, v Lize Mistrů už ve čtvrfinále.
Ani ročník 2004/2005 nebyl z pohledu Realu, ani samotného Raúla o nic lepší. Kapitánovi Realu zase vyschl prach a i náhradník Owen vstřelil více branek než on. Ovšem M.Owen měl nejlepší průměr na goly , narozdíl od jiných útočníku merengues(pusinek).
Vše se obrátilo k lepšímu, když do týmu přišel holandský kanonýr Ruud van Nistelrooy, se kterým si Raúl velmi dobře na hřišti rozumí a spolu vytvořili velice obávané útočné duo.
28. října roku 2005 dal v zápase s Olympiakosem Pireus svůj padesátý gól v Champions league a jako první hráč tak překonal hranici 50ti gólů v této soutěži. V současné chvíli má na kontě neuvěřitelných 61 branek, tu poslední dal v domácím zápase do sítě AS Řím. To se psalo datum 5. března 2008.
Po sezóně 2007/2008, kdy dokázal s Realem Madrid obhájit domácí titul a sám ukončil sezónu jako druhý nejlepší střelec Primera division s 18 góly, přišlo i zklamání. Trenér Španělska Luis Aragonés jej i přes mohutné protesty fanoušků a odborníků nevzal na Mistrovství Evropy do Rakouska a Švýcarska.
ÚSPĚCHY:
4x vítěz španělské ligy: - 1995, 1997, 2001, 2003
3x vítěz Ligy mistrů - 1998, 2000, 2002
2x vítěz Interkontinentálního poháru - 1998, 2002
3x nejlepší útočník podle UEFA - 1999, 2000, 2002
6x vítěz španělské ligy (1995, 1997, 2001, 2003, 2007, 2008)
3x vítěz Ligy mistrů (1998, 2000, 2002)
1x vítěz Evropského superpoháru (2002)
2x vítěz Interkontinentálního poháru (1998, 2002)
3x vítěz španělského Superpoháru (1997, 2001, 2003)
3x nejlepší útočník podle UEFA (1999, 2000, 2002)
2x nejlepší střelec španělské ligy (1999, 2001)
2x nejlepší střelec Ligy mistrů (2000, 2001)
Nejlepší střelec všech dob španělské reprezentace.
Španělský sportovec roku (2007)
